Dva roky od smrti pana doktora Jana Silbera

Dnes jsou to smutné 2 roky, co nás navždy opustil můj první primář, pan doktor Jan Silber. Dovolte mi proto panu primářovi Silberovi věnovat krátkou vzpomínku. Stejně tak můžete zavzpomínat i vy všichni, kteří jste pana doktora znali a třeba vám i pomohl. Narodil se 15. září 1945 v Krušovicích. Tam chodil i na první stupeň do základní školy a od šesté třídy pokračoval v Řevničově. Poté pokračovat na Gymnaziu Zikmunda Wintera v Rakovníku a následně začal a posléze i ukončil studia na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. Po skončení studií nastoupil do rakovnické nemocnice, které zůstal věrný téměř padesát let a po celý svůj profesní život.

Od roku 1994 do roku 2010 zde vykonával funkci primáře chirurgického oddělení. Již od prvopočátku jeho působení na chirurgickém oddělení bylo znát, že je to lékař s velkým srdcem a šikovnýma rukama, který se svou pílí, zájmem o obor a především o pacienty postupně vypracoval ve špičkového a široko daleko uznávaného odborníka. Již jako zkušený chirurg se vždy ujal mladších kolegů s otevřenou náručí a snažil se jim předávat své dosavadní znalosti a zkušenosti. To mu vydrželo po celý jeho profesní život. Postupem času se z něho stal vyhledávaný lékař a primář oddělení, které mělo nejen regionální věhlas. Dosáhl velké popularity, a to jednak pro své odborné znalosti a chirurgickou zručnost, ale především pro svůj lidský přístup ke všem bez výjimky.

Jako primář s trpělivostí shovívavého otce se snažil všechny své mladší kolegy provést zákoutími medicíny, které si potřebovali osvojit. Na kolegy a jejich dotazy či rady si vždy našel čas a plně se jim věnoval. Nikdy mu nebylo zatěžko komukoli poradit s dalšími diagnostickými či léčebnými postupy. I proto byl všemi mladými kolegy velmi oblíben a doslova milován.
Ale nevěnoval se jen svým kolegům, nýbrž především všem pacientům, mezi kterými trávil většinu svého profesního života. Vždy s každým pohovořil a když bylo potřeba, tak léčil aspoň vlídným a povzbudivým slovem. Hlavně optimismus, který vléval do žil všem svým kolegům a spolupracovníkům, pacientům a svému okolí, byl hnacím motorem i v obtížných a temnějších obdobích. Nebylo dne, kdy by se alespoň na chvilku nezastavil na oddělení a nezkontroloval stav jednotlivých pacientů nebo jen prostě nepozdravil sestřičky a lékaře, kteří zrovna drželi víkendovou službu.

Sám se snažil být progresivní. Neustále studoval nové a moderní postupy a vývoj medicíny. Aktivně se zúčastňoval vzdělávacích akcí, komunikoval s kapacitami v jednotlivých oborech, což mu mnohokrát otevřelo dveře právě pro léčbu pacientů, kteří byl na síly nebo rámec péče okresní chirurgie. Osobně se velmi zasloužil o realizaci výstavby nových centrálních operačních sálů v rakovnické nemocnici. V roce 1990 zde provedl první laparoskopickou cholecystektomii a o rok později i první artroskopickou operaci kolenního kloubu. Především rozvoj artroskopie a traumatologie na rakovnické chirurgii bylo na přelomu tisíciletí jeho velkou zásluhou. Ošetřování poranění kolenního kloubu bylo doslova jeho životní láskou a jakousi profesní vlajkovou lodí, když jenom artroskopií kloubů stihl udělat téměř 4500. Právě artroskopie kolenního kloubu byla symbolicky jeho posledním operačním výkonem, který provedl nedlouho před svým ochořením. Primář Silber doslova do konce svého profesního života pracoval na více než sto procent a svojí profesní pouť zakončil symbolicky při oslavách 30 let otevření centrálních operačních sálů rakovnické nemocnice. Nikdo z většiny přítomných si tehdy nedovedl představil, že pana primáře vidí nejspíše naposledy. Bezprostředně po tomto začal jeho boj se zákeřnou infekcí, které následně a po několika operacích a velkému úsilí všech kolegů po skoro 4 měsících bohužel následně podlehl. Zemřel, kde jinde, než v rakovnické nemocnici, kde prožil celý svůj profesní život.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.