Tak a je to tady. Po 5 letech si můžeme opět začít vybírat hlavu státu. Za třicet let samostatné České republiky to bude teprve potřetí, co si prezidenta zvolíme v přímé volbě. Když ji před lety poslanci odhlasovali, mnozí se domnívali, že za prezidenta si vybereme někoho úctyhodného, kdo má všeobecný respekt doma i v zahraničí. Nejsem přesvědčen, se nám to v předchozích dvou volbách povedlo. Nyní máme třetí možnost. Možnost vybrat si prezidenta, za kterého se nebudeme muset stydět.
A my tomu můžeme pomoci, a to jen tím, že k volbám půjdeme. Budeme volit srdcem toho kandidáta, kterého považujeme za nejlepšího. Důležité je, aby nám nově zvolený prezident či prezidentka nedělal ostudu v zahraničí, aby nezpochybňoval směřování naší krásné země či naší příslušnost k NATO či EU. Aby se nepouštěl do nečekaných kousků na domácí politické půdě a kreativně nepracoval s ústavou. A aby byl schopnější, než ten nejlepší krizový manažer pod sluncem, kterého jsme včera v jeho jediné televizní debatě měli možnost vidět. Jistota těchto voleb je tedy jediná: arogantního a sebestředného prezidenta, který navíc nezná naši historii a dějiny, si tato naše krásná země po 30 letech samostatné existence nezaslouží.